1.) Zrzka s pihou pod okem

30. března 2015 v 16:30 | Anne-Marie

O teplých červnových večerech chodí dívky nerady samy do kina. Milenci proplétají své ruce a natěšeně si šeptají, čím je asi nový film překvapí, ve vzduchu je v tomto období tolik lásky. Ginger nevěnovala pozornost ani jednomu z páru, snad ji dokonce nezajímal ani film, co se bude hrát. Přišla čistě pro ten pocit, že udržuje alespoň nějaký společenský život. Sál se na malou chvíli proměnil v hučící úl, téměř nebylo slyšet vlastního slova. Vybrala si místo vedle sedaček pro invalidy, protože předpokládala, že tím získá co nejvíce soukromí. Nechtěla, aby se k ní nalepili další lidé a smíchy jí řvali do ucha. Do začátku promítání zbývalo asi ještě deset minut, rozhodla se tedy myslet na včerejší noc.
,,Moc se omlouvám, pane," brečela tenkrát. Pracovala ve špičkovém podniku a ten den nedopatřením upustila spoustu talířů. Ředitel nejmenovaného hotelu byl pedant a okamžitě ji ujistil o tom, že jí všechen exkluzivní porcelán, který rozbila, strhne z výplaty. Nikdy neměla moc peněz, ale tentokrát věděla, že se nedoplatí. Plakala, protože byla naštvaná na sebe - za to, jak pitomě upustila nádobí kvůli své přepracovanosti. Plakala, protože byla naštvaná na celý tenhle hotel - žila pod neustálým stresem a za těžce provedenou práci se jí nedostalo ani trochu toho pitomého uznání. Plakala, protože od té doby, co se sem přestěhovala z Kanady, si připadala obludně prázdná, bez budoucnosti.
Nikdy vlastně nechtěla pracovat jako nějaký poskok, byť v luxusním a velice uznávaném podniku.
,,Promiňte, smím?" z myšlenek ji vyrušil postarší muž na vozíku. Maličko sebou cukla, když na ni promluvil. Vypadala roztomile, když přikývla a pár zrzavých pramínků se jí svezlo do tváře. Možná, že právě to ho na ní prve tolik zaujalo. Nikdy neviděl takové vlasy, zářila v nich všechna divokost ohně. Ostatně i její tvář v sobě skutečně skrývala něco nadpozemského, připomínala mu vílu z pohádky. Lehce se na muže usmála a znovu zabloudila do hlouby své duše.
Na pár dní se u nich ubytoval Michael Jackson, nikdy ho ale neměla, stejně jako většina zaměstnanců, vidět.
Včera, poslední den jeho pobytu, si objednal večeři na pokoj.
,,Zavolal si hotelovou službu, tak už jdi," pobízel ji Jack. Stal se absolutní jedničkou v kuchařině. Připravoval jídla, která se doslova rozsypala na jazyku a tak není divu, že vařil jen pro ty nejlepší klienty. Sám vyrůstal na obyčejném předměstí, o to byl pyšnější, kam až to v tomto oboru dotáhl a do jak prestižní pozice šéfkuchaře se dokázal prosadit. Svou práci si užíval, miloval lehkost, se kterou dovedl nechat oněmět chuťové pohárky nejznámějších osobností.
Na plátně se teď děly neskutečné věci, Ginger nemohla dál přemítat, chtěla se konečně od srdce smát, koneckonců - vtipné scény ji k tomu přímo vybízely. Bylo o ní všeobecně známé, že když jednou začala projevovat svou radost navenek, nevěděla, kdy skončit a zdálo se, že muži dávno sešlému věkem její štěstí vůbec nevadí. Chechtali se na celé kolo a nepřestali, ani když vtipné scény z plátna dávno zmizely. Zanedlouho se už totiž chichotali smíchu toho druhého a také tomu, s jakou nechutí se k nim otáčí ostatní návštěvníci kina. Až teď se na starého pána vedle sebe podívala pozorněji, s jistou zkoumavostí v očích. Takhle zvonivý smích k jeho omšelému zevnějšku rozhodně nesedl. Neslyšela ho už někdy?
,,Dál nesmíte, slečno," zastavil ji jeden z mnoha členů ochranky v chodbě a natáhl ruce k vozíku s jídlem, které přinesla. Dveře do pokoje za ním zůstávaly mírně pootevřené, před malou chvílí se za nimi někdo uvolněně zasmál.
,,To je v pořádku," uslyšela tichý hlas, ,,může jít dál."
Muž vedle ní se jí teď letmo, pravděpodobně omylem dotkl. Všimla si, že nepřišel sám, seděl vedle něj ještě jeden poměrně škrobený, statný černoch. Zrovna teď se k němu stařeček naklonil a okouzleně něco špitl.
Na pár sekund zachytila jeho pohled. Stejnou hloubky měly o oči umělce, jemuž včera servírovala.
,,Dobrý den," špitla tehdy nesměle, ,,jsem z hotelové služby a přinesla jsem Vaši večeři, pane."
Pokoj působil tmavě, všechny závěsy byly z pochopitelných důvodů zataženy. Člověk jeho postavení si nemohl dovolit vyklánět se z okna a kochat se neobyčejným výhledem, jako jiní hosté. Křeslo, na kterém seděl, vypadalo jako z jiného století. Plynulým pohybem ruky jí naznačil, aby vešla. Pozdravil ji téměř neslyšně, věděla, že musí co nejrychleji prostřít a opustit místnost. Nesmí si dovolit na něj zírat, jednu z nich kvůli tomu před necelým půl rokem přece vyhodili. Stačilo by, aby utrousil jedno špatné slovíčko před vedením a má jistou výpověď. Tohle jsou lidi z jiné kasty, když se jim zamane, dovedou vás zničit i kvůli nedosolenému jídlu. Zapomněla na gumičku, rychle si ji svlékla ze zápěstí a svázala si neposlušné kadeře do nedbalého culíku. Chvíli ji jen tak pozoroval, nepředpokládala, že ještě promluví, proto sebou postrašeně škubla, když uslyšela jeho vlídný hlas: ,,Vy jste plakala?"
Automaticky si sáhla pod řasy, jako by snad tímto gestem mohla odstranit rudost a zármutek ze svých očí do neznáma.
Prstem se zastavila až na drobném mateřském znamínku na levé líci, těsně pod okem. Připadalo mu božské.
,,Ticho, vy blbci!" z myšlenek ji vytrhl výhružný tón jednoho nevrlého návštěvníka kina. Byl to rozložitý holohlavý holomek, ten typ, se kterým se rozhodně nechcete dostat do konfliktu. Semkla rty a omluvně sklopila zrak. Nejraději by se teď propadla do země, nesnášela, když na sebe nechtěně upoutávala pozornost. Plaše se usmála na stařečka, který se nepřestával čiperně chichotat. Vzpoměla si, že Michael Jackson se na ní včera usmál s úplně stejnou srdečností.
,,Kvůli tomu nádobí se netrapte, postarám se o to," řekl po tom, co se mu svěřila, ,,jako poděkování za Vaši obsluhu, nebuďte smutná."
V jeho hlase slyšela i určitou prosbu. Neví, proč vlastně tenkrát tak dětsky a naivně odpověděla, že smutná není, protože jde zítra do kina, aby si užila trochu zábavy. Snad nechtěla, aby ji litoval. Ještě ten večer se dozvěděla, že za ni zaplatil všechny rozbité talíře. Pak už o něm podle svého očekávání neslyšela, věděla jen, že dnes ráno opustil hotel.

Protože se nedokázala soustředit, nikdy se nedozvěděla, jak vlastně film skončil. Není to ostatně žádná škoda, stejně stál za starou bačkoru. Nejistě si upravila vlasy a rozpačitě se zadívala na muže, který seděl po její pravici. Netušila, jakým způsobem ji poočku pozoroval, když se bezmyšlenkovitě smála. A s úsměvem na tváři vypadala jako nadpřirozená bytost, tak křehce a zranitelně, že by ji nejraději opatroval ve svém náručí jako kousíček skla. Všechny členy ochranky dováděl k šílenství, když si u nich vyloudil tenhle dobrodružný inkognito výlet. Přišel mu stejně tajemný, jako dívka, žena, sedící po jeho levici. Proč vlastně přišel? Připadal si jako blázen. Když mu servírovala jídlo, působila tak odtažitě. Svěřila se mu, ale třeba to bylo jen ze strachu...ucítil její ostře kořeněný parfém, když se zvedla ze sedačky. Odejde. I ona si uvědomila, že ten podivný stařeček za chvíli jistě opustí kino. Neměla by ho do té doby oslovit? Pokud se zmýlila, bude ji sice považovat za blázna, ale pravděpodobnost, že se znovu setkají, se jí zdála mizivá. Přijde jí tak povědomý, tohle přece nemůže být pouhá shoda náhod. Byla si téměř jistá, že je to on, jeho silná vůně ho prozradila. Přišel snad kvůli ní? Ne, nedokáže ho oslovit, krev se jí nahnala do spánků a srdce zbaběle bušilo v tichém očekávání. Nerozhodně se vydala směrem ke vstupním dveřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Be Bad, stay Dangerous, make HIStory and you'll be Invincible!"
Musíme aktivně usilovat o pravdu. Nesmíme se smířit s kompromisy. Nezvolily jsme si cestu války, ale cestu lásky. Nikdy nepřestaneme snít a nic ani nikdo nás nedokáže zlomit. Jsme pevnější, než všechna ocelová zloba světa. ♥